Jak vlastně představení tvoříme?
K tvůrčímu procesu jsme přistupovali metodou „devised theatre“, způsobem kolektivní tvorby, kdy představení nevzniká podle předem daného scénaře, ale pramení z dialogů mezi všemi zúčastněnými a vychází z improvizací při zkoušení. Každý soubor nebo každá skupina lidí má samozřejmě jiný přístup. Devised theatre zanechává ve výsledné inscenaci silný prvek dialogů, které přispívají k tomu, že složky představení nakonec nemají žádnou silnou strukturu a hierarchii, která by byla pro inscenaci směrodatná. Je to proces spolupráce a rozpravy, která se ve výsledku přenese i do vztahu performerů a diváků. Podle slov Eriky Fischer-Lichte: „Tvůrci představení se vzdají své silné pozice coby tvůrců představení, rozhodnou se se podělit o své autorství a o svojí autoritu s publikem. Další důležitý princip, který výslednou inscenaci utváří je takzvaný Proces falešného léčení (v angličtině to zní lépe, Fake healing process). První ze tří zásadních myšlenek říká, že pokud je divák mým partnerem, musíme si uvědomit, že není nemocný a že nepotřebuje naši pomoct, nepotřebuje být změněn, za druhé, že nemáme sílu na to diváka změnit, ale za třetí je i tak naším záměrem být štědří a předat divákovi to nejlepší, co v nás je, chceme jim vlastně dát dar v podobě představení. Samozřejmě nesmíme opomenout odpověď na zásadní otázku, a to: Co pro nás znamená láska? L`AMOUR: Experiment je hledaním lásky jako prostoru mezi. V tomto prostoru někdo k tomu, aby druhého opravdu miloval, potřebuje v sobě najít schopnost objevovat, plně se vztahu účastnit, respektovat a příjmout hodnotu ODLIŠNOSTI toho druhého – bez předsudků a souzení. L`AMOUR: Experiment je univerzem, které se snaží o uzdravení své nejzranitelnější části, totiž NÁS. |